Po čase nám znovu píše náš pan farář. Článek je to velice pěkný a navíc ten, kdo absolvoval letošní Teologický kurz jistě pozná o kom vlastně O. Jiří píše.
Vojna byla pro Štěpána od malička postrachem. Nikdy se na ni netěšil. A už jako malé dítě odmítal jíst, když mu říkali: „Štěpánku jez, aby z tebe byl voják.“ Štěpán jedl, ale úplně z jiného důvodu – prostě mu to chutnalo a bylo to na něm znát. A tak není divu, že se vojně snažil vyhnout, jak se jen dalo. Ale pak přišel ten čas, kdy i on uslyšel u odvodu: „Schopen, odveden, blahopřejeme.“ Co si myslel o jejich blahopřání, to si asi dokážete představit. Podařilo se mu přeci jen trošku vojnu oddálit a také zkrátit. V té minulé době bylo možné jít na 19 měsíců někam pracovat (do preferovaných podniků) a 5 měsíců pak jít nevyhnutelně k armádě. A tak se ze Štěpána stal tzv. „pětimetr“. Narukoval do Brna na Vojenskou akademii, jako hlavní písař autoroty. Od prvního dne poznal, že to nebude to pravé ořechové. Vadilo mu snad všechno, ale nejvíce mluva jeho nových kamarádů – spolubojovníků. Byl taková zahradní květinka, která neznala žádné sprosté slovo a už vůbec je neužíval. A najednou to kolem něho jenom lítalo, tedy ne patrony, ale všechny ty vulgarizmy. A tak hledal alespoň jednoho kluka, který by byl věřící, aby měl spřízněnou duši. A radost se dostavila asi za tři dny. Našel ho. Měl na prstě kovový růženec. Říkal si to je ten pravý!!! Pln radosti šel za ním a říká mu: „Prosím tě, do kterého kostela tu chodíš, já bych šel někdy s tebou“. On se na něj podíval, jako by spadl z hrušky a řekl mu: „Hele pako, dej si odchod a dones bufet.“ Pochopil. Velmi brzy se dozvěděl, že to kolečko co měl na prstě někde našel a jemu se docela líbilo, tak si ho nechal.
A tak byl se svou vírou opět sám a opět naštván na celý svět, tedy na armádu určitě. Potají četl bibli ve své kanceláři, potají se modlil a o každé vycházce utíkal do kostela, který našel i bez doporučení. Pravidelně při rozcvičce, kde patřil k těm „nejšikovnějším“ se modlil k Panně Marii a říkal: „Panno Mario, dej ať ještě toto kolečko uběhnu….“ Jednou při „šúrování“ (pro nevojáky – to je úklid, umývání podlahy, čím je to více mokré – tím lépe) na chodbě mu sklouzl jeho růžencový prstýnek z prstu a byl nenávratně pryč. „Tak to mně ještě chybělo“ – myslel si! Ten den dostal možnost jít na vycházku. A když se večer vracel, stále ještě rozladěn ze ztráty svého růžence a byl zabrán do „sebelítosti“, tak se před ním objevil řádový bráška – františkán. Byla zima, měl kapuci na hlavě, modlil se. Štěpán mu strašně moc záviděl, že on nemusí do „kasína“. Sbíral odvahu, aby ho oslovil. Do té doby v životě nemluvil s řeholníkem, psal se totiž rok 1989 – prosinec. Šel za ním a přemýšlel co mu má říct. Stále ho jen pronásledoval, sledoval a sbíral odvahu a to docela dost dlouho. Jak se pak dověděl, ten františkán se ho bál a říkal si co to jde za podivína za ním. Byla tma a on slyšel za sebou jen duté kroky. A tak prý přemýšlel, který bojový chvat na Štěpána použije. Pak se to stalo, Štěpán ho předběhl a františkán uviděl jeho vojenskou uniformu. Usmál se na něho. Štěpán na něho zpustil: „Prosím tě (Vás)“ – docela koktal, „já jsem zde na vojně a ztratil jsem růženec, nemůžeš (žete) mně nějaký sehnat?“ a on udělal něco typicky františkánského, sundal ze svého prstu svůj a podal mu jej. Byl šťastný, „konečně normální člověk“ – si říkal Štěpán. Ale tím to vůbec neskončilo. Na Štěpánovi bylo vidět, že je zmrzlý od brouzdání po ulici a tak ho vzal hned do kláštera, který byl kousek od kasáren. Seděli, povídali, popíjeli čaj a bylo to fajn. Pak musel jít a bratr Šebestián (tak se jmenoval) mu říká: „Tak přijď zase.“ Štěpán samozřejmě rád nabídku přijal. A pak ještě mnohokrát a vojna se stala pro něho požehnáním. A on pochopil, že Pán Bůh vyslyšel jeho modlitby, ale jinak než si představoval. Protože Bůh je mnohokrát moudřejší než on – tedy, než my lidé. Poslal ho tam, kam se bál jít a dodal mu nové kamarády a spoustu síly. A to z čeho měl strach se pro něho stalo velkým darem. To je prostě náš Pán – to je prostě Ježíš.
Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!
Příspěvky (RSS)