Nevlídný podvečer, hustá mlha přikryla všechno svým šedým závojem. Seděla jsem a vybírala ořechy na vánoční cukroví, ponořená do svých myšlenek o blížícím se svátku svatého Mikuláše. Do těchto úvah zazněly dva dětské hlásky, zpívaly podle svého tak, jak si to zapamatovaly: „Narodil se Kristus Pán!“ Úžasná chvíle, cítila jsem, že i moje srdce se rozezpívalo. Napadlo mě vroucí poděkování patronu našeho kostela:

Milý svatý Mikuláši, vítáme Vás v obci naší,
s láskou sdělujeme, že Vás milujeme,
za dárečky děkujeme.

Ochránče a patrone milý, ať naše víra sílí,
dobré skutky konáme, v nebi se pak setkáme
svatý biskupe Mikuláši.

Marie Dvořáková

Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!

Všechno to začalo v okamžiku, kdy nám pan farář oznámil: „Když se vás najde aspoň deset, uspořádáme zájezd do Medjugorje.“ Tenkrát to vypadalo docela nesplnitelně. Najít deset lidí, kteří by chtěli obětovat svůj čas i peníze, aby jeli tak daleko, nevypadalo jako snadný úkol. Ale nejspíš zasáhlo Boží vedení a nakonec se nás nenašlo deset, ale mnohem, mnohem víc. Pokračování článku »

Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!

Poprvé po 232 letech od založení se brněnská diecéze dočkala návštěvy hlavy Římsko-katolické církve. Jak jsem jí prožíval já osobně se můžete dozvědět v tomto trošku delším příspěvku. Pokračování článku »

Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!

Ahoj!
Není to tak dávno, co se několik lidí ze Schoku domluvilo, že založí tzv. MKM = modlitební kroužek mládeže. Fungovalo to tak, že jakmile se někdo z MKM nebo někdo z jeho blízkých a přátel dostal do problémů nebo nesnází a potřeboval od ostatních pomoci modlitbou, jednoduše poslal esemesku po kroužku a ta kolovala a každý, komu přišla, se pomodlil na úmysl odesílatele. Pokračování článku »

Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!

V dnešní době mnoho lidí naříká jak je počasí nestálé. Samé výkyvy, buď je moc teplo, nebo naopak zima. Žádná trvalá pohoda. Pokračování článku »

Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!

Štědrý den začal našim maminkám časně ráno. Některé zadělávaly na koláče hned večer před Štědrým dnem nebo v noci, aby byly koláče upečené co nejdřív. Koláče se dávaly na velké plechy a ty jsme my větší děvčata nosily k pekaři. Byl to starší usměvavý pán, který už znal svoje zákazníky. S každým zažertoval a nasázel plechy do pece. Za chvíli už volal: „Děvčata odnášejte koláče.“ Upečené koláče jsme rychle nosily domů, spěchaly jsme, bylo nám zima. Doma už voněla bílá káva, k tomu děti dostaly koláče a po celý den byl půst.

Jak se rozednilo, pobíhali jsme venku i okolo kostela plné napětí nad něčím krásným co nás očekávalo. Strýček Běloušek chystal jesličky, byly uloženy v komoře vedle kůru. „Děcka, pojďte mi pomoct, budete nosit ovečky a pastýře.“ Rychle jsme utíkaly do schodů, aby na nás vyšla soška. Když bylo všechno připraveno, šli jsme k obědu. Maminka ale řekla: „Dnes máme jen rybí polévku, nic jiného. Musíte se postit, jinak neuvidíte večer zlaté prasátko.“ Touha vidět tento úkaz nám pomohla přemoci hlad. Po obědě se zdobil stromeček. Zapojili jsme se všichni. Na stole byl bílý vyšívaný ubrus. Věšelo se čokoládové cukroví ve zlatě, ale i zabalené oříšky nebo sněhové kroužky a malá panenská jablíčka. Stromeček takto nazdobený se nám moc líbil. Pod něj se postavil Betlém a celí šťastní jsme očekávali, kdy začnou vyzvánět zvony ohlašující Štědrý večer. Větší děvčata pomáhala mamince s přípravou večeře. Připravoval se talíř s jablíčky a pomeranči, měli jsme každý jen jeden a také sušené ovoce. Třešně, kroužalky, hrušky, švestky.

Dárky se dávaly jen malé. Rukavice, šátky, kapesníky, šály, malým dětem kaučukové panenky, klukům zase plechová autíčka – džípy, letadla nebo motorky. Kolem osmé hodiny se ozvaly táhlé melodie koled. To šitbořští muzikanti vyšli na Hradisko a hráli koledy, které se zde zpívaly od nepaměti a pohnuly srdcem každého. V chladném večeru, při svitu měsíce a jiskřících se hvězd lidé vycházeli z domů a poslouchali krásné koledy, které přispívaly ke sváteční náladě, a pak všichni zase spěchali domů, aby se ohřáli a připravili na půlnoční. Větší děti už se na ni těšily. Bylo to slavnostní zakončení Štědrého dne. Jásavé zpěvy z kůru krásně obohatily účastníky mše svaté. V tiché radosti se všichni vraceli domů a těšili se do teplých peřin. Vždyť následovaly ještě další dny krásných vánoc.

Marie Dvořáková

Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!

Ráno o půl šesté začnou zvony svolávat farníky na roráty. Během čtvrt hodiny je vidět na ulici plno lidí, jak míří ke kostelu. Děti se svými rozsvícenými lucerničkami oživují zamlžené ulice a světýlka dodávají energii a radostnou náladu. V kostele se seřadí pod kůrem a pak ztemnělým Božím domem jdou v průvodu k oltáři. Svoje lucerničky kladou před obětní stůl. Pan farář čte dětem zajímavý příběh o opuštěném chlapci z dětského domova a o jeho životních trampotách a děti si z toho mohou vzít ponaučení. Po mši svaté žehná kněz dětem. Dostávají stéblo slámy, které položí do zatím prázdných jeslí. Vyrobily si také stromečky, na které lepí hvězdičky. Ty budou na Štědrý den ráno vyhodnoceny. Dostávají ještě sladký perníček, který vyrobily tetičky v pekárně. V loňském roce jich napekly přes tisíc, letos sedm set. Už ale v tomto týdnu nestačily, tak musely ještě napéct.
Dětí chodí přes čtyřicet s lucerničkami. Větší už lucerničky nenosí, ale pro požehnání a perníček si rády přijdou.

Tetičkám jistě patří poděkování za jejich obětavost.

Marie Dvořáková

Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!

POVSTÁVA BOŽÍ NÁROD, S ODVAHOU A TÚŽBOU STÁŤ, PEVNĚ STÁŤ, S VIEROU RÁSŤ…..
S PÍSNÍ JDU VSTŘÍC SLÁVĚ JMÉNA MARIA, KAŽDÝ NÁROD JI CHVÁLÍ, CELÁ EVROPA VOLÁ: JE POŽEHNANÁ!!!

Letošní, už druhé, soustředění v Těšanech se neslo převážně v duchu písniček k Panně Marii. Proč? No to je zatím tajemství.Začalo to večer v pátek 7. listopadu, kdy jsme se sjeli na faře v Těšanech v rekordním počtu 26 lidí, z toho 4 kluci.

V Těšanech už jsme jako doma, takže jsme se zabydleli velice rychle. A bylo veselo. Hodně veselo. Kluci si naši zábavu v balóncích s krtečkem a holky dělaly všechno možné i nemožné. Večer jsme si udělali nádhernou kytarovou adoraci při svíčkách. No a ráno nastartoval „zpívací maratón.“ Naučili jsme se jedenáct troj až čtyřhlasých nových písniček, takže se opravdu máte, na co těšit. Alt se střídal se sopránem, hromadné zkoušky se střídaly se zkouškami sólistů, ti kdo zrovna zkoušku neměli, mohli si zpívat sami u kytar a tak fara ani na chvilku neutichla.

Taky jsme si zahráli „turnaj“ ve stolním fotbale, uvařili si a prostě užívali svobody! Večer jsme se opět ztišili a pěkně jsme si hudebně „zaadorovali.“ Spát jsme šli pozdě, takže vstávání bylo trošku drsnější, ale přesto jsme vstávali s radostí, protože nás čekalo zpívání na mši. Předvedli jsme se s písničkami Tvé světlo, Tady a teď, Obeta srdca a Proměnění a podle příznivých reakcí jsme mohli usoudit, že jsme se „Těšaňákům“ líbili.

Poté jsme zase hezky vygruntovali a odpoledne s krásným, spokojeným pocitem odjeli domů. A už teď se těšíme na soustředění další…

VEZMI OJE SRDCE DNĚS, CHCEM SVOJ ŽIVOT TĚBE DAŤ A NECHAT SA VIESŤ, MILOVAŤ TAK JAKO TY NÁS L’UBIŠ. ZLOM MI SRDCE PRE SVOJ PLÁN, VŠETKO TO ČO MÁM IBA TEBE DÁM, VEĎ MA CESTOU NÁDĚJE DO VEČNOSTI….

za Scholičku OK napsala Lenka Viktorinová

Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!

Obvykle ve svých článcích popisuji to, co jsme dělali a podnikali, ale u téhle jedinečné akce to jaksi není potřeba. Na Velehradě jsme jednoduše vytvořili úžasné společenství mladých lidí a velmi dobrých přátel. A byl tam s námi ještě někdo. Byl tam s námi ještě Pán Bůh v podobě Ducha svatého. Jeho přítomnost jsme mohli cítit všude kolem nás. Ve svých přátelích, v písních, které jsme zpívali, i každý sám ve svém srdci. Velehrad nás změnil. Pokračování článku »

Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!

V sobotu 12. července ráno odjížděl autobus plný dětí a maminek na výlet do ZOO na Svatém Kopečku u Olomouce. Protože nám počasí přálo, užili jsme si pěkný den. Mohli jsme si prohlédnout mnoho zajímavých zvířat, hodně se nám líbily zejména žirafy a opice. Některá jsme mohli i sami krmit nebo jsme viděli, jak je krmí ošetřovatelé, a poslouchali jejich zajímavé vyprávění. Všem se nám moc líbila úžasná lanová dráha, kde jsme se dokonale vyřádili a vyzkoušeli si svou obratnost a nebojácnost. Někteří z nás se svezli vláčkem nebo navštívili rozhlednu. Unaveni a spokojeni jsme se vrátili navečer domů.

Blanka Daielová

Pokud se Vám tento článek líbil, ujistěte se, že odebíráte naše články přes RSS!